Zubrnická museální železnice
Historie kraje
Východní část Českého středohoří byla v 19. století živou a prosperující oblastí. Přestože se jedná zejména o kraj zemědělský, dařilo se zde zejména ovocnářství a chmelařství, nalézala se zde i střediska průmyslu, a to zejména v okolí města Verneřice. Dokonce se zde prováděla těžba hnědého uhlí. Výstavba železnic v 2. polovině 19. století se však oblasti vyhýbala, což bylo dáno zejména hornatým terénem. Železnice se částečně přiblížila v roce 1874, kdy společnost Rakouské severozápadní dráhy (Östereichische Nord West Bahn - Ö.N.W.B.) zprovoznila poslední úsek ze Střekova přes Velké Březno do Děčína a Prostředního Žlebu.
Teprve přijetím zákona o místních drahách v roce 1880 byly vytvořeny podmínky pro stavbu dráhy. Umožňoval totiž stavebníkům úlevy v konstrukci železničního svršku a spodku a dovoloval vedení trati více přizpůsobit členitému terénu. Iniciativa vzešla zejména z podnikatelských kruhů města Verneřice a v roce 1889 je založena akciová společnost Místní dráha Velké Březno - Verneřice - Úštěk (Localbahn Grosspriesen - Wernstadt - Auscha - L.G.W.A). Po získání kapitálu byla stavba zadána vídeňské firmě Stern a Hafferl. Za necelý rok byla trať připravena k provozu, tehdy to bylo i při použití primitivní techniky v podobě lopat a krumpáčů obvyklé tempo. Zahájení provozu poněkud zkomplikovaly srpnové povodně, přesto mohl být 18.8.1890 zahájen provoz na hlavní linii z Velkého Března do Verneřic k příležitosti 60. narozenin císaře Františka Josefa I., odbočka do Úštěka byla zprovozněna 11.9.1890. Provoz zajišťovala společnost Rakouské severozápadní dráhy na účet vlastníka.
Trať je stavěna velmi úsporně, její těleso kopíruje terén, a proto zde nenalezneme velké mostní stavby nebo dokonce tunely. Úsporná stavba se však vyznačuje značnými spády, místy překračující i hodnotu 40 promile. Vždyť výchozí stanice - Velké Březno - leží v nadmořské výšce 149 m, nejvyšší bod trati u zastávky Mukařov pak ve výšce 576 m a tohoto bodu je dosaženo na pouhých 15 km délky.
Dráha zpočátku měla hlavní příjem z dopravy nákladů, kterou obsluhovala zejména verneřickou průmyslovou oblast. Postupem doby však vzrůstal význam dopravy rekreační, která měla svou tradici již od doby první republiky, kdy mnoho Ústečanů využívalo dráhy k výletům do Úštěka a jeho okolí. V období hospodářské krize ve třicátých letech se dokonce uvažovalo na úseku z Lovečkovic do Úštěka zastavit provoz. V letech 1938 - 1945 se místní dráha dočasně stává součástí Německých říšských drah.
Po roce 1945 je celá spádová oblast postižena odsunem původního německého obyvatelstva s následnou likvidací místního průmyslu. Zbylé podniky přesunuly větší objem přeprav na silnici a nákladní doprava na lokálce klesla na minimum.
V sedmdesátých letech již trať figuruje na seznamu nerentabilních tratí a její zrušení je jen otázkou času. V té době na trati dominuje zejména rekreační doprava o víkendech, které však jízdní řád a hlavně nízká přepravní kapacita vlaků příliš nevyhovuje.
V srpnu roku 1975 lokálku proslavila souprava historického osobního vlaku v čele s parní lokomotivou 310.134 nazvanou Vlkava, která se účastnila natáčení filmu Páni kluci.
Přes postupně slábnoucí odpor obcí kolem trati nakonec padlo osudné rozhodnutí. Dne 27.května 1978 dvojice motoráčků M 131.1256 a 1501 ukončuje provoz definitivně.
V letech 1978-79 byl zlikvidován traťový svršek z úseku Verneřice - Lovečkovice, v letech 1985 - 88 pak z úseku Úštěk - Lovečkovice.
Historie muzea
Koncem sedmdesátých let začalo Okresní vlastivědné muzeum Ústí n.L. budovat skanzen lidové architektury v Zubrnicích. Počítalo se s využitím traťového úseku Velké Březno - Zubrnice jako muzejní železnice, která by dopravovala návštěvníky do skanzenu. Za tímto účelem muzeum obnovilo na nádraží v Zubrnicích manipulační kolej a provedlo opravu fasády staniční budovy.
O trať se začal starat Kroužek přátel železnice založený v roce 1980. Značné administrativní problémy a nezájem dotčených institucí způsobily, že na trať nevyjel žádný historický vlak. Dobrovolní pracovníci z řad železničářské veřejnosti se často dostávali do sporů s muzejníky a velmi často bylo následné opadnutí zájmu. Na přelomu osmsdesátých a devadesátých let je ještě zpracován megalomanský projekt na přeměnu malebného nádraží v železniční skanzen. Některé stavby byly zahájeny, avšak po převratu v roce 1989 ztrácí státní instituce zájem o trať zcela a tak přišly ke slovu soukromé iniciativy jako poslední naděje.
V roce 1993 vzniklo občanské sdružení Zubrnická museální železnice (ZMŽ), které pokračuje v úsilí o privatizaci a obnovení trati do současné doby.
K úspěšnějším rokům patří právě rok 1993, kdy byl zahájen zkušební muzejní provoz (29.května). První vlak do Zubrnic přivezl motorový vůz M 131.1405. Značný zájem si vynutil uspořádání dalších jízd v červenci a v srpnu. Ještě v říjnu trať krátce ožívá parní lokomotivou 423.009. Od 1.1.1994 je na trati provoz zastaven do vyřešení majetkoprávních vztahů s Českými drahami a orgány státní správy. Protože se jedná o zrušenou dráhu, nemůže být její veřejný provoz v souladu se zákonem o drahách 266/94 Sb. Příslušná jednání však může provádět vlastník nebo jeho zástupce - ČD. České dráhy nemají zájem o provozování trati, neboť předpokládají dokončení privatizace trati. V roce 1996 hrozilo lokálce odpojení od sítě v souvislosti s rekonstrukcí staničního zabezpečovacího zařízení ve Velkém Březně, nakonec však vzniklo úpravou vlastní kolejiště muzejní dráhy, které je se sítí spojeno kolejovou spojkou.
Od roku 1997 provádí ZMŽ opravy železničního svršku na úseku V.Březno - Zubrnice. V roce 1998 byl kolejově dochovaný úsek velké Březno - Zubrnice - Lovečkovice (11 km) zapsán na seznam kulturních památek ČR.
Současnost
V současné době je na části železniční trati Velké Březno - Zubrnice zajištěn turistický provoz linky T3 a to v úseku Ústí nad Labem/Střekov - Velké Březno - Zubrnice o víkendech a státem uznávaných svátcích od dubna do konce října. Vlaky jezdí v tarifu DÚK. Jízdní řád a podobné informace
